Most byl vybudován jako novostavba na přeložce trati České Budějovice – Praha v rámci stavby „Modernizace trati Veselí nad Lužnicí-Tábor“-II.část, úsek Veselí nad Lužnicí-Doubí u Tábora, 2. etapa Soběslav – Doubí“.
Mostní objekt se nachází mezi obcemi Doubí a Janov v okrese Tábor, kde nová stopa železniční trati v hlubokém zářezu přetíná migrační koridor na povrchu. Funkce mostu je překlenout novou železniční trať, zajistit migraci zvěře a převést účelovou komunikaci v zemědělské oblasti přes trať.
Návrh i realizaci ovlivňovali zvětralé až mírně zvětralé pararuly se systémem puklin a průniky vody nasměrovaných do zářezu. V rámci stavby byl původní projekt, který uvažoval s vybudováním monolitické železobetonové klenby hlubině založené přepracován na klenbu prefabrikovanou založenou plošně. Plošné založení umožnil geometrický tvar klenby složené ze třech segmentů, dvou patkových a jednoho klenbového. Toto řešení, kdy je střednice v patě kolmá k podloží, nevyvolává vodorovné síly do zvětralé horniny.
Železniční trať je přemostěná klenbou o rozpětí 16 m, na délce trati 83 m. Šířka prostoru na povrchu pro migraci a komunikaci je 60 m. Zvláštností mostu je netradiční podoba ochrany proti dotyku se živými částmi troleje v podobě rozšíření obou krajních kleneb. Ty byly navíc na žádost investora tvarově uzpůsobené ve výrobně tak, aby esteticky dotvářeli podobu portálů s křídly, která jsou rovněž tvarově uzpůsobena plynulému přechodu zásypu mostu.
Celkem bylo na stavbu mostu použito 29 plných prstenců klenby a 4 dvojice patkových prefabrikátů, které vytvářejí rovnoběžná křídla. To znamená, že na stavbu bylo dovezeno 95 železobetonových prefabrikátů šířky 2.5 m, z toho 66 bylo patkových, které byly na rubu na stavbě monoliticky rozšířeny. Během výstavby ve fázi otevřených výkopů došlo na dvou místech k menším sesunům zvětralé horniny. Podloží pod základovou spárou bylo proto dodatečně stabilizováno trvalými zemními kotvami.
